Hledat

Kurzy a přednášky

Památky Praha 5

Zajímavé turistické cíle

Letohrádek Portheimka

1_letohrádek portheimkaLetohrádek postavil Kilián Ignác Dientzenhofer v letech 1716-1721 pro sebe a svou rodinu. Mramorový Reinerův sál, který je jedním ze skvostů vrcholného civilního baroka v Čechách, vyzdobil freskami s mytologickým námětem Bakchovy slavnosti Václav Vavřinec Reiner. Součástí letohrádku byla i barokní francouzská zahrada. Po Dientzenhoferově smrti získal letohrádek František Ferdinand Buquoy, který upravil zahradu v rokokovém stylu. Patrně koncem 18. století byla k letohrádku přistavěna dvě boční křídla. Roku 1815 zakoupili objekt podnikatelé Mojžíš a Leopold Porgesovi z Portheimu. Ti postavili na polovině zahrady továrnu na výrobu kartounu. V souvislosti se stavbou kostela sv. Václava došlo k parcelaci další části zahrady a ke zboření jižního křídla letohrádku. Letohrádek byl zestátněn v roce 1945. V 50. letech 20. století byla zeď zbourána, zahrada upravena přibližně do dnešní podoby a zpřístupněna veřejnosti. V době výstavby trasy B metra v 80. letech bylo na ploše zahrady staveniště. Poté byl obnoven povrch cest, doplněno jírovcové stromořadí a dosazeny jednotlivé stromy.

V 60. letech zde byla zřízena výstavní galerie „D“. Toto písmeno bylo připomínkou jména stavitele a původního majitele letohrádku Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Od té doby je i památkově chráněna. Portheimka je nyní majetkem hlavního města Prahy, ve správě městské části Praha 5. V roce 1992 byla budova pronajata a zrekonstruována podle návrhu arch. Tomáše Zetka. Dnes tvoří letohrádek bývalá střední část, spojovací krček a severní křídlo. Mnohotvárná kompozice stavby se dochovala, jen původní vstup byl jinde. V přízemí, v prostorách bývalé sala terreny, se nyní nachází kavárna - při poslední rekonstrukci zde byla objevena studna pocházející z 18. století, úspěšně funguje také galerie.

 

Štefánikova 12
604241855
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
www.portheimka-smichov.cz
 

Bertramka

2_bertramka

Bertramka je usedlost nacházející se v Praze na Smíchově. Původně na jejím místě stával starý dřevěný viniční domek. Místo něj byla na konci 17. století postavena z lomové opuky nová usedlost pojmenovaná po Františku z Bertramu, který byl už jejím třetím majitelem – získal ji v dražbě roku 1743. Později nechal usedlost upravit na letovisko po vzoru předměstských vil. V roce 1784 ji koupila operní pěvkyně Josefína Dušková se svým chotěm Františkem Xaverem Duškem. Jejich hostem zde byl v letech 1787 a 1791 Wolfgang Amadeus Mozart, který zde dokončoval operu Don Giovanni před její pražskou premiérou. Usedlost tvoří areál, jehož hlavním objektem je obytná budova obrácená hlavním průčelím do dvora. Hlavními viditelnými prvky této stavby je předsunuté dvojramenné schodiště a lodžie. Jižní krátké čelo budovy se otevírá do prostoru stoupající zahrady...

 

Mozartova 169

+420 604 241 855

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

www.bertramka.cz

Metro B – stanice Anděl

Tram 7, 9, 10 – stanice Bertramka
Štítky:

Číst dále: Bertramka

 

Letohrádek Kinských

3_letohrádek kinskychLetohrádek Kinských, nově též Musaion, je bohatě výtvarně zdobená klasicistní vila z 19. století stojící v Kinského zahradě na Smíchově v Praze zbudovaná podle projektu vídeňského architekta Jindřicha Kocha. Dnes se v budově nacházejí národopisné sbírky Národního muzea. Toto je považováno za jedno z největších muzeí svého druhu v Evropě. Zámek nechal v letech 1827-1831 vystavět kníže Rudolf Kinský na místě zpustlých vinic plaského kláštera na pozemcích, které jeho matka kněžna Růžena Kinská odkoupila v roce 1799. Architektem reprezentativního empírového letohrádku byl Jindřich Koch, který projektoval i hospodářskou budovu v dolní části pozemku zvanou Švýcárna, při níž stály i stáje. Detaily rozpracoval E. Kozlík. Letohrádek Kinských je slohově čistá patrová budova s dvojím poschodím a bočními přízemními přístavky. Portikus hlavního průčelí s trojúhelníkovým tympanonem a terasou nesou iónské sloupy. Čtyři dórské sloupy hlavního východního průčelí dotvářejí antikizující podobu budovy. V interiéru budovy se nacházela sloupová síň s trojramenným ze shora osvětlovaným schodištěm. Schodiště zdobily sochy Psyché, jejímž autorem byl italský sochař Antonio Canova a Vlasta od Emanuela Maxe. Obě však byly později přemístěny. První z nich se dnes nalézá v zimní zahradě paláce Kinských ve Vídni, druhá je na zámku v Chocni. Součástí letohrádku je park o rozloze přibližně 17 hektarů s rybníčky a vodopádem navržený Františkem Höhnelem a dokončený roku 1860 B. Wünscherem.

 

Štefánikova 12
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
www.portheimka-smichov.cz
B – stanice Anděl
4, 6, 7, 9, 10, 12, 14, 16, 20 – stanice Anděl
Štítky:
   

Hřbitov Malvazinky

V roce 1628 zde zřídil měšťan Tomáš Malvazy hospodářskou usedlost. Roku 1875 byly pozemky o rozloze 3,2 ha prodány smíchovské obci, která zde roku zřídila 1876 nový hřbitov náhradou za hřbitov malostranský, který dosud smíchovští používali a kde se přestalo pohřbívat. Hřbitov navrhl architekt Antonín Barvitius. Uprostřed byl novorománský kostel sv Filipa a Jakuba z roku 1896 podle návrhu Adolfa Duchoně. Autory jeho nástěnných maleb jsou Josef Scheiwl, Zikmund Rudl a Bohumil Paša. Socha sv. Václava je od Ludvíka Šimka. V arkádách jsou umístěny barokní plastiky ze zbořeného kostela na Arbesově náměstí, snad díla Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Ke vchodu na hřbitov byly přemístěny ze Zbraslavské silnice sluneční hodiny z roku 1737 a Boží muka. V roce 1897 byl hřbitov rozšířen, takže dnes má rozlohu 7, 6 ha. Je čtvrtým největším pohřebištěm v Praze (po Olšanech a Ďáblickém a Vinohradském hřbitově). Je zde 13 357 pohřbívacích míst. Na jihu přiléhá rozptylová louka. V únoru 1945 byl hřbitov zasažen při americkém bombardování. Při severní zdi je pomník osmačtyřiceti padlým hrdinům z revoluce 5. - 9. května 1945. Jsou zde mnohé náhrobky od významných umělců, např. Antonína Barvitia, Ignáce Platzera, Josefa Strachovského, Stanislava Suchardy, Jana Štursy, Josefa Václava Myslbeka, Jaroslava Horejce, Čeňka Vosmíka.

 

U Smíchovského hřbitova 1/444
137 - stanice Urbanova
 

kostel Srdce Ježíšova (Sacré Coeur)

5_kostel srdce ježíšovaNovogotická stavba byla postavena v letech 1882 - 1884 podle plánů benediktina Gislina Bethuna. Jednalo se o bývalý klášter s dívčím internátem, dnes už ale k církevním potřebám neslouží, používá se jako místo pro konání tanečních či jiných akcí.

 

Holečkova ul.
176 - stanice Kobrova